V tomto týdnu bych ráda mluvila o intuici, ale také o chuti (ne)přijímat, či (ne)ovlivňovat. Dalo by se to také nazvat jako tvarování, nebo i vytváření našeho života.

Stejně, jako doporučuji vytvořit/tvarovat účes podle vlasů a ne obráceně, upřednostňuji si vytvořit/tvarovat život podle toho, co vnitřně vnímáme jako správné a ne podle toho, co nám říkali, či říkají druzí. K tomu je super používat intuici a naslouchat svým pocitům a projevům těla. A právě intuici a projevům těla se budeme tento týden věnovat.

Intuici nelze podplatit, vydírat, ani ji násilím donutit k činu. Ozývá se tehdy, pokud je její čas. Vezměme taky v potaz tzv. Božské načasování. Jsou to chvíle, kterým říkáme taky náhoda, AHA momenty, či být ve správný čas na správném místě.

Než se intuice, kterou si můžeme představit jako naši vnitřní královnu, ozve, je nutné naučit se jí dát prostor a zůstat u toho v klidu. A naopak, když se ozve, dovolit si všeho nechat, naslouchat jí a případně ji i následovat. Je to něco, co by se mohlo zdát být na první pohled složité, ale opak je pravdou.

Už od mala jsme nuceni pořád se za něčím hnát, pořád vytvářet nějakou činnost (i pokud je téměř nesmyslná), hlavně, že se „něco děje"! Ale nikdo nás nenaučil nedělat nic. Čas od času se jen tak odevzdat životu. Vnitřně se zklidnit a nechat si čas a prostor k tomu, abychom jednoduše nechali věci, aby se staly. Místo nekonečného vytváření činností, dramatů, výsledků a snažení se „jen aby se něco dělo" se teď ponoříme dovnitř a dáme si jednoduše na chvíli pohov.

V těchto chvílích pohody a klidu jsme totiž schopni svoji vnitřní královnu (intuici) uslyšet! Na jedné straně potřebujeme pohyb a svůj život neustále stavíme a budujeme stejně, jako bychom stavěli dům. Ale potřebujeme se umět i zastavit a zrevidovat, jestli to, co stavíme, nám stále dává smysl. Vším tím neustálým přesouváním věcí z místa na místo (přemýšlení o budoucnosti, zvažování milionu možností s chutí kontrolovat všechny a všechno, přemýšlením, co se stane, když..., přehráváním si situací z minulosti, představami o budoucnosti apod.) vytváříme kromě hodnot a samotné „stavby" i obrovský vnitřní hluk. V hluku samozřejmě není lehké uslyšet tichý hlásek intuice.

Tato lekce obsahuje 2 meditace, obě mají kolem 20 minut. První z nich, s názvem „Kdo jsem", si jen pusťte a naslouchejte, jejím cílem není žádný výsledek. Nechte na sebe jen působit slova a dopřejte si čas na uvědomění sebe sama. Po skončení meditace opravdu jen chvíli buďte a dopřejte si klid. Bez čehokoli dalšího. Možná bude nejlepší si meditaci pustit před spaním a usnout.

Druhá meditace s názvem "Chrám pro královnu" vás zavede do vašeho pomyslného vnitřního chrámu.

Připravte si svůj deník, tužku, zapalte si svíčku a najděte si čas a tichý prostor. V meditaci si vytvoříte vnitřní chrám/zámek/hrad/zahradu. Jedná se o pomyslný prostor, který vzniká vnitřním zklidněním, nasloucháním a nicneděláním. Na hlavní straně této lekce najdete nahrávku, kterou si pusťte kdekoli budete mít chuť, ať už na zahradě, v parku, v posteli, v křesle...

Ve cvičení pak s pomocí druhé meditace vědomě vejdete do vašeho vnitřního chrámu, chvíli v něm zůstanete, položíte otázky a budete naslouchat. Je možné, že odpověď přijde hned, ale je možné, že teď není ten správný čas a vy se nic nedozvíte. I tak v tomto chrámu spočinete a jediné, na co se budete soustředit, je naučit se nic nedělat. Jednoduše dovolit, aby se „něco" stalo samo. I když to něco bude nic ;).

A potom budete naslouchat. Naslouchat životu. Budete vnímat nápovědy, znamení, odpovědi.

Na tuto lekci se nesmírně těším, tomuto stavu se říká synchronicita a je jednoduše úžasný. Věřím, že už synchronicitu znáte a využíváte ji, že to pro vás není žádná novinka. Tento týden na ni zaměříte vaši pozornost. Jsem zvědavá, kam vás zavede a co vám ukáže.