Ano, říká se to. Ale pro vás jsou, nebo možná donedávna byly spíš noční můrou. Nebo už jste schopná své vlasy i sebe sama milovat bez podmínek? 

Už od dětství jsem toužila po dlouhých vlasech, ale ty nikdy mi nedorostly dál, než kousek pod ramena.

V délkách byly prořídlé, druhý den už byly mastné a bez kondicionéru jsem je nerozčesala.

Vlasy jsem si tupírovala, uhlazovala, kulmovala i žehlila – podle toho, co zrovna vyžadoval současný trend.

Vyzkoušela jsem desítky profesionálních a drahých produktů. Přesto jsem vždy skončila s "chemlonem na hlavě", podrážděnou pokožkou a strachem se vlasů pomalu i dotknout. 

Říkala jsem si: "Mám debilní vlasy. Je to tak. Tečka."

Na obrázcích vidíte moji typickou délku a kvalitu vlasů zhruba před 10 – 15 lety.

V roce 2000 jsem začala pracovat jako kadeřnice. Na začátku jsem byla vážně nadšená. Věřila jsem, že pomůžu nejen sobě, ale i ostatním ženám.

Je to nádherná profese, která ženám okamžitě mění vlasy. Uvědomovala jsem si, že ale také dlouhodobě mění jejich životy.

Denně jsem vídala ženy s podobnými příběhy a frustrací. Věřila jsem, že když jim udělám nové vlasy, budou šťastné. Časem jsem si začala všímat jednoho společného znaku.

Když ženy odcházely ze salonu s novým účesem, byly spokojené, usměvavé a sebevědomé.

Když ale do salonu přicházely, téměř každá z nich se svými vlasy spokojená NEBYLA. A to i přesto, že před nějakou dobou spokojené odcházely. Začala jsem si všímat, že...

Zdají se vám ty příměry drsné? Jsou, ale jsou to slova klientek, které jsem od nich opakovaně slýchala.

Nejdřív mi to přišlo vtipné, časem se to změnilo v nekončící smutný příběh žen, které nevěděly, co se svými vlasy (a mnohdy ani samy ze sebou).

Poznáváte se v tom?

Hlavně být jiná, než jaká jsem. "Udělejte ze mě člověka, Hanko", říkaly s úsměvem na tváři. Usmívala jsem se také, ale ve skutečnosti mě velmi frustroval pocit, že jim nedokážu pomoct.

Stále častěji jsem se v duchu ptala: "Proč tohle samy sobě děláme?"

Po 20 letech toho marného běhu za touto falešnou krásou jsem už dál nemohla pokračovat. Přestalo mi to celé dávat smysl. Rozhodla jsem se ukončit svou kadeřnickou praxi a svůj salon jsem zavřela.

Začala jsem vnímat, že vlasy nejsou jen jakási hmota, kterou během pár hodin změním a jede se dál.

Uvědomila jsem si, že aby byly vlasy zdravé a krásné, potřebují něco úplně jiného, než nám říkají kosmetické firmy a módní časopisy. 

Věděla jsem, že když chci změnu, musím v první řadě radikálně změnit svou vlasovou péči. Že pouhá změna kosmetické značky mi nepomůže. Značek a produktů jsem totiž během spousty let zkusila víc, ale výrazný rozdíl se nekonal.

Došlo mi také, že už konečně chci mít sebe a své vlasy ráda. Že po letech jejich odmítání a snažení se o jejich změnu, toužím po něčem úplně jiném.

Chtěla jsem, aby mé vlasy nebyly zdrojem mé frustrace a pocitu méněcennosti, ale změnily se na zdroj mé radosti a sebevědomí. 

Roky jsem hledala cestu ke svým vlasům a konečně jsem ji našla!

A tak se před více než 10 lety začala konečně psát nová kapitola mého vlasového příběhu.

Věřím, že i vy můžete změnit nejen své vlasy, ale také vnímání sebe sama. A to i tehdy, pokud si právě teď myslíte, že jste opravdu ztracený případ.