Než přidáte další produkt, zkuste se na sebe podívat jinak

V prvním červnovém článku jsme otevřely jednoduchou, ale nepohodlnou otázku:

Co když první krok není přidat další produkt?

Co když se v momentě, kdy už jste zkusila všechno, nepotřebujete pustit do dalšího pokusu, ale na chvíli se zastavit?

Dnes bych na to ráda navázala.

Protože když se žena opravdu zastaví, často se neobjeví hned odpověď na otázku, jaký šampon, bylinku nebo postup má zvolit.

Často se nejdřív ukáže něco jiného. Způsob, jakým se na sebe dívá.

V salonu jsem tu větu slyšela mnohokrát

Když ženy přicházely do salonu, často říkaly něco jako:

„Hanko, udělejte ze mě člověka.“

Většinou to říkaly s úsměvem. A já jsem se taky usmála. Ale pod tou větou bývalo něco hlubšího.

Nešlo jen o střih nebo o barvu. Nešlo jen o to, aby vlasy vypadaly líp.

Často tam byl pocit, že taková, jaká jsem teď, nejsem dost. Že se sebou musím něco udělat. Že se musím opravit.

Když je zrcadlo místo kontroly

Zrcadlo může být obyčejná věc. Ale pro mnoho žen je to místo, kde se během pár vteřin spustí celý seznam hodnocení.

Vlasy jsou zase splihlé. Tady to odstává. Tady je vidět odrost. Tady už to není jako dřív. Tady bych měla něco změnit. A ještě než si žena stihne všimnout sebe, už vidí problém.

Tohle je velmi vyčerpávající způsob, jak se na sebe dívat. A do vlasové péče se pak snadno přenese stejný tlak. Potřebuji něco lepšího, účinnějšího, novějšího. Něco, co mě konečně dá do pořádku.

Nový produkt někdy jen pokračuje ve stejném tlaku

Samozřejmě, někdy nový produkt nebo jiný postup pomůže.

Nejde o to tvrdit, že na produktech nezáleží. Ale pokud po nich saháme ze stejného místa, ze kterého se na sebe díváme jako na problém, může se celý kruh opakovat.

Jen místo jednoho šamponu hledáme jiný. Místo jedné masky jinou. Místo jedné rady další.

A uvnitř zůstává stejná věta: Něco je se mnou špatně a musím to spravit.

Živá péče vede ženu k jiné otázce.

Jakým způsobem o sebe dnes můžu pečovat, abych se cítila dobře?

Vlasy nemusíme pořád nutit

Někdy nejde o to přinutit vlasy, aby konečně odpovídaly představě, kterou jsme si vysnily. Jde o to uvidět, jaké vlasy opravdu máme.

Když se vlní, nemusíme je za každou cenu rovnat. Když jsou jemné a bez objemu, můžeme hledat účes a péči, které jejich typ respektují. Když pokožka reaguje, můžeme si všimnout, že nám něco říká.

Tohle není rezignace, to je spolupráce. A často je to mnohem laskavější než nekonečná snaha dostat vlasy do podoby, která jim neodpovídá.

Péče nemusí být nutné zlo

Jedno z poznávacích znamení změny je chvíle, kdy péče přestane být jen další povinnost.

Ne „ještě si musím umýt vlasy“. Ale chvíle, kdy jsem na chvíli u sebe. Živá péče může být pomalejší. Musíte si něco připravit. Navnímat, vybrat, namíchat.

Ale právě v tom je její dar. Neprojedete ji bezmyšlenkovitě jako další úkol. Na chvíli se zastavíte a všimnete si nejen vlasů, ale i sebe.

Zkuste dnes jednu malou věc

Až se dnes podíváte do zrcadla, zkuste si všimnout první věty, která vás napadne.

Je laskavá?

Nebo okamžitě hledá chybu?

Nemusíte s tím hned nic dělat. Nemusíte se opravovat. Nemusíte se přesvědčovat, že se máte ráda, pokud to tak zrovna necítíte.

Jen si toho všimněte a pak si zkuste říct něco jednoduššího:

„Zkusím se na sebe nedívat jako na problém, který je potřeba opravit.“

Možná právě tady začíná jiný vztah k péči. Ne u dalšího produktu, ale u toho, jak se na sebe díváte, když po něm saháte.