Způsoby péče o vlasy a pokožku

Jako kosmetika se označuje jakýkoli namíchaný výrobek, který se používá v péči o tělo, vlasy, pleť a pokožku. Pokud kosmetika obsahuje vodu, nikdy nemůže být 100% přírodní, protože voda podléhá zkáze a je potřeba ji zakonzervovat. 100% mohou být práškové šampony, které si smícháte s vodou na tzv. mycí čaj, případně na mycí pěnu či kašičku. Také může být 100% přírodní bezvodý balzám na pleť, který obsahuje směs olejů, bylinných olejových macerátů a másel. 

Doporučuji se tento týden zamyslet nejen nad vlasovou kosmetikou, ale i nad ostatními přípravky, které používáme v péči o tělo, pokožku a pleť. Veškerá chemie, kterou používáme, se kumuluje a ovlivňuje fungování celého organismu. Nelze vyčlenit jen část, jsme celek a všechno se vzájemně ovlivňuje. Podívete se i na prostředky, které používáme v domácnosti, jako jsou prášky na praní a úklidové přípravky. 

Je potřeba začít od začátku a říct, že „klasická kosmetika" je často plná nebezpečné chemie a tu tedy rovnou vyřadíme. Pokud se značka neprezentuje jako přírodní kosmetika, nemusí vás vůbec zajímat. Možná jen podotknu, co nejvíc vadí nám a přírodě. 

1. Uměle syntetizované tenzidy - často hodně pění a zároveň odmašťují povrch kůže. Ne všechny tenzidy jsou úplně škodlivé, ale měli bychom se vyhnout těm, co mají známku 4 a 5. Sodium Laureth Sulfate je silně dráždivý, i když méně než například Sodium Lauryl Sulfate (SLS). Jedná se o složku, která bývá v šamponu na druhém místě a je jednou z jeho hlavních složek. Potřebujeme kůži udržovat čistou a šetrně ji odmastit, ale ne tímto způsobem. Jejich dlouhodobé používání způsobuje vysoušení pokožky i vlasů a způsobuje změny hydro-lipidového filmu (ochranný kyselý plášť pokožky), může dráždit kůži a s výší koncentrace v přípravku se zvyšuje i jeho dráždivost. Některé druhy těchto tenzidů se používají v mycích přípravcích na nádobí nebo například v autokosmetice. „Obyčejný" šampon třeba skvěle myje okna.
2. Syntetické polymery – v šamponech a kondicionérech jsou to hlavně některé druhy silikonů, zvlášť těch synteticky vyrobených, které nechávají na vlasech i pokožce nepropustnou bariéru a v přírodě hlubokou stopu.
   Díky silikonům vlas není schopen přijímat potřebnou vlhkost a je ve své podstatě dehydratovaný zevnitř. Takový vlas pak sice na pohled vypadá krásný a lesklý, ale místo toho, aby byl flexibilní, je pevný, ale křehký. Proto vypadá a chová se spíš jako skleněné vlákno a při jakékoli nešetrné manipulaci se ulomí.
   Na pokožce se díky silikonu tvoří vrstva, která v první chvíli také vypadá, jakože „pomáhá", hlavně v případě problémů s lupy. Často takto vrstva silikonu pokryje kůži a jakoby ji „nakrémuje", díky čemuž sice lupy nejsou vidět (nesypou se z hlavy), ale to neznamená, že je problém vyřešen, spíš naopak. Jako u všeho, potřebujeme řešit hlavně příčinu lupů. Často můžete slyšet, že když takový přípravek lidé přestanou používat, lupy se vrátí zpět. Klient pak špatně vyhodnotí, že mu šampon pomáhá. V mnohých šamponech se používají určité druhy silikonů (přípony -silicone, -cone a mnohé další), které škodí nejen pokožce a vlasům, ale i přírodě, protože nejsou téměř vůbec biologicky odbouratelné.
3. Konzervanty - v kosmetice se používají hlavně proto, aby se zabránilo rozmnožení mikroorganismů (bakterie, plísně, kvasinky). Konzervanty ale mají ty samé účinky i na člověka. Některé druhy konzervantů jsou vyloženě toxické a při testování na zvířatech se prokázalo, že poškozují játra a ledviny. Zbytky syntetických derivátů – parabenů, byly objeveny také v nádorech prsou. Problém je také kombinace konzervantů, protože některé fungují jen na plísně, jiné jen na bakterie a použitím několika konzervantů tak vzniká nebezpečná kombinace.  Také pro nás nejsou příliš vhodná chelační a konzervační činidla typu EDTA, která se přidávají do levných šamponů a jsou to toxikologicky významné sloučeniny. V poslední době se stále více řeší nepříliš dobrá biologická rozložitelnost EDTA, která vede k hledání biologicky lépe rozložitelných alternativ.
4. Barviva – ta patří hlavně do sekce o barvení vlasů, protože jich je samozřejmě nejvíce v barvách na vlasy, ale zmíním je už tady. Často jsou totiž barviva používaná i v šamponech. Nejhorší jsou ta, co jsou označena jako CI s čísly. Vědecké studie prokázaly, že u žen, které si dlouhodobě barvily vlasy barvami s nevhodným složením, se pětinásobně zvýšilo riziko rakoviny prsu. Rovněž bylo prokázáno, že kadeřnice, které s barvami denně přijdou do styku, onemocní rakovinou mnohem častěji, než ostatní ženy. Sama jsem pozorovala svoje ruce, které byly po práci v kadeřnictví neskutečně vysušené, často jsem měla mezi prsty svědivou vyrážku, lámaly se mi nehty a měla jsem alergické projevy na kůži (i když jsem na barvení měla rukavice).
5. Minerální oleje a parafíny – používají se jako ztučňující a viskozitní složky, které mají za úkol změkčit vlasy i pokožku. Opět zanechávají na vlasu i pokožce neprodyšný film a mají vysokou stabilitu, rezistenci a trvanlivost. To je samozřejmě špatně jak pro vlasy a kůži, tak i pro přírodu. Tyto ropné produkty mohou způsobovat kontaktní dermatitidu, ale v dlouhodobém meřítku mohou mít opět podíl i na nádorovém onemocnění pokožky. 
6. Syntetické emulgátory - hlavně látky PEG a PPG, které jsou nejvíce sporné kvůli jejich přípravě, kdy se jako výchozí surovina používá ethylenoxid. To je velmi reaktivní, lehce vznětlivá a vysoce explozivní kapalina, jejíž bod varu je při 10,6°C! Při její přípravě se používají vysoce reaktivní jedovaté plyny, které sloužily i jako bojové prostředky. Nejvíce varující je, že se při výrobě používá nebezpečný karcinogen, jehož zbytkové části může obsahovat i konečný produkt. Působí mimo jiné i jako změkčovadlo, což je nebezpečné v případě pokožky, protože ta zvyšuje svoji propustnost. Díky tomu se pak do krve skrze kůži snadněji dostanou mnohé škodliviny.

Přírodní, nebo tzv. low poo kosmetika má ve své podstatě podobné složení jako chemická kosmetika, ale všechny ingredience jsou mnohem šetrnější a hlavně mají přírodní původ. Na první pohled nepoznáte rozdíl mezi přírodní a chemickou kosmetikou, musíte se naučit číst složení. Obecně se doporučuje kosmetika, která obsahuje látky hodnocené čísly 1 a 2 a s minimálním podílem látek s číslem 3. Ty mohou být v některé kosmetice jako doplněk a měly by dávat nějaký smysl. Například jako změkčovadlo, které pomůže do vlasu dopravit ty správné (ne škodlivé) látky, které jsou součástí kosmetického produktu.

V každém šamponu musí být nějaký tenzid, který jediný vlasy umyje. Bez tenzidu nelze vlasy odmastit. Ale existují i velmi jemné tenzidy, vyrobené z kokosového oleje nebo z cukru, které jsou samozřejmě dražší na výrobu, a proto je v levném šamponu nenajdete. Jsou to například Sodium Coco-Sulfate – anionaktivní tenzid, Lauryl Glucoside – cukerný tenzid a Sodium Lauryl Sulfoacetate – mírný tenzid, který splňuje podmínky pro výrobu přírodní kosmetiky (je schválen i Ecocertem). Všechny tyto sulfáty pokožka relativně dobře snáší a používají se právě v přírodní (kompromisní/přijatelné) kosmetice. 

Přesto, že je přírodní kosmetika šetrnější a já ji doporučuji, chci upozornit na fakt, že často dochází k záměrnému matení klientů. Například, pokud je šampon tekutý, nikdy nemůže mít 100% přírodní složení. Už logicky z faktu, že je šampon tekutý, musí obsahovat konzervanty, ale také nějaký syntetický tenzid, který na stromě nenajdeme. Označování kosmetiky jako 100% přírodní je častá mystifikace některých firem, která se nazývá jako „greenwashing" a rozhodně tím není myšleno „zelené" mytí vlasů. 

Jako živá péče se označuje vše, co neobsahuje žádnou chemii. Patří sem různé bylinky a rostliny, jako například Reetha (mýdlové ořechy), Shikakai, Mydlice, ale i jíly, případně mouky, vajíčka a různé směsi, které se používají na mytí vlasů. Ale také jsou to hydroláty, oleje a másla, které se používají místo kondicionéru a masek, případně různé bylinky a octy na oplachy. Živou péčí se podrobně a prakticky zabýváme v kurzu Živé vlasy, který si můžete kdykoli dokoupit.